Historie školy

V roce 2016 oslavila naše škola 130. narozeniny. Budova byla postavena v roce 1886 Pražskou obcí v tehdejší Vinařské ulici a sloužila jako dívčí škola. Koncem 19. a na počátku 20. století ve škole s výjimkou krátkého období 1898-1902 působila i Františka Plamínková, jejíž jméno dnes škola nese.

V průběhu 2. světové války byla škola německá, název školy se změnil na 1. obecná a městská dívčí škola v Praze 7. Během války probíhalo tzv. střídavé vyučování. Vyučovalo se v 5 hodinových blocích: 3 x dopoledne a 3 x odpoledne (i v sobotu).

Žákyně byly do školy přijímány na základě přijímacích zkoušek z češtiny, němčiny, počtů a vlastivědy. Roku 1942 se zvýšily hodiny němčiny až na 8 týdně. Učilo se podle měsíčníku „Wir lernen Deutsch". Aby se předešlo neodborné výuce německého jazyka, musel učitelský sbor od r. 1943 skládat zkoušky. Tohoto roku skončila také výuka náboženství. Jako pozdrav bylo zavedeno zdvižení pravé paže. Byly také zavedeny revize školních aktovek, protože se učitelé báli, aby se mezi děvčaty nešířily „závadné nebo zakázané" předměty. V roce 1945 byly opětovně zavedeny 9. třídy.

Poválečné změny

Až do únorového převratu byla škola školou dívčí. Chlapecká škola byla v budově dnešní základní školy v Letohradské ulici.

Pamětníci na období po roce 1945 vzpomínají jako na období klidu a spokojenosti. Tehdejší učitelský sbor byl vysoce kvalifikovaný. Pamětnice paní Tajševičová vypráví, že spolu s panem učitelem chodila její třída do Rudolfina na generální zkoušky pana dirigenta Talicha. Vzpomíná také na to, že se žáci všech tříd školy byli podívat na vystavenou rakev s ostatky Jana Masaryka.

Ředitelem v letech 1936-50 byl Němec pan Schmitt. Po odchodu ředitele Schmitta do důchodu byl na jeho pozici jmenován doktor Vokurka. Pamětníci na něj vzpomínají jako na osobu velkého vzrůstu, která vzbuzovala velký respekt a u nějž učitelé měli zastání. Vyprávějí o učitelích vynikajících i horších, o klukovinách, které prováděli, i o tělesných trestech, které ještě v 50. letech nebyly nezvyklé. S velkou láskou a obdivem vzpomínají například na pana učitele Tesárka, tělocvikáře, díky němuž na školním dvoře byla každou zimu ledová plocha a hrály se hokejové zápasy včetně turnajů mezi školami. V 50. letech v budově zároveň sídlila škola zvláštní.

Velký den pro školu nastal v květnu 1956, kdy proběhl první výměnný zájezd do ciziny; tato tradice pokračuje na škole dodnes. Od roku 1966 se žáci od 3. třídy povinně učili ruštinu a od 5. třídy angličtinu.

Škola po roce 1989

Od roku 1989 se začaly vyučovat nepovinné jazyky: francouzština a němčina. Konaly se tábory s jazykovým zaměřením. Po roce 1989 už si mohli žáci vybrat, jaký jazyk se chtějí učit. Od 3.třídy byla povinná angličtina, od 5. třídy další jazyk.

15. března 1990 se ředitelkou školy stala Mgr. Anna Hurychová. Na konci školního roku 2006/2007 předala vedení školy Mgr. Jindřichu Koudelovi. Od školního roku 2013/2014 škola vzkvétala v rukou Mgr. Jarmily Macečkové, kterou ve školním roce 2020/2021 nahradil současný ředitel Ing. Bc. Jaroslav Andrle, Ph.D.

Od školního roku 2014/2015 škola nabízí také jazyk španělský. Od 2. ledna 2014 je škola Fakultní školou Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty.

Odkaz Františky Plamínkové

Františka Plamínková byla spisovatelka, učitelka a feministka. Narodila se v roce 1875 v Kostelsku u Rovenska pod Troskami.

Po studiích v roce 1895 začala učit v Praze, několik let působila na dívčí škole na Letné. Dle úředních knih byla Františka Plamínková ustanovena zatímní učitelkou ve škole u sv. Tomáše v Praze III. - Malé Straně v roce 1898. Předtím však již působila nejpozději od r. 1896 jako zatímní učitelka ve škole v Praze VII. - Holešovicících - Bubnech, konkrétně v měšťanské škole dívčí, která byla spojena s obecnou školou dívčí, ve Vinařské ulici č. p. 490/2.

Nejpozději v roce 1902 byla Františka Plamínková jmenována zemskou školní radou definitivní učitelkou „odb. math. techn." opět v bubenské škole, kam nastoupila nejpozději v březnu téhož roku.

Fr. Plamínková učila zejména matematiku, a to výhradně na škole měšťanské. Na škole aktivně působila jistě do r. 1919. Poté jí byla opakovaně udělována dovolená pro výkon funkce zastupitelky hl. m. Prahy (resp. členky Ústřední správní komise hl. m. Prahy).

Františka Plamínková požádala v únoru r. 1925 o penzionování ze zdravotních důvodů. Dne 9. dubna 1925 byla její žádost kladně vyřízena a byla přeložena na trvalý odpočinek.

Po vzniku Československa se zasadila o schválení Zákonu o zrušení celibátu učitelek. V roce 1918 se Františka Plamínková dostala do sociálního odboru na pražské radnici.

V roce 1925 byla zvolena senátorkou za Národně socialistickou stranu. V parlamentu střežila především zájmy žen. Roku 1923 založila Ženskou národní radu. V roce 1931 a 1932 se jako první žena z Československa zúčastnila jednání Společnosti národů.

Byla členkou parlamentní delegace a pracovala v komisi pro otázky sociální a humanitní. Přispěla k všeobecnému hlasovacímu právu. V červnu roku 1942 byla zatčena a popravena gestapem.

Video ČT - Zapomenutá Františka Plamínková

Životní lásku obětovala boji za práva žen. Zemřela na popravišti. Osudové ženy: Františka Plamínková